Rady na cestu

Převzato z www.konskestezky.cz

Tuhle stránku "Rady na cestu" berte spíš jako inspirativní. Jsou to věci, které se osvědčily, ale přesto nemusí vyhovovat ostatním. Poznatky se hodí pro vícedenní vandry s nocováním venku v přírodě a jsou zaměřené na anglický způsob ježdění. O zvláštnostech westernu se dočtete na konci.

Tak se do toho dáme?

1. PŘÍPRAVA TRASY

- NIKDY nepodceň přípravu a naplánování žádného vandru. Vůbec tě to nezbaví možnosti improvizovat.

-Sežeň si dobrou mapu-

nejvíc se mi osvědčily mapy klubu českých turistu v měřítku 1 : 50 000.

-Naplánuj denní trasy-

trasy si nedělej delší jak 30 km na den (ať máš koně nadupaného, jak chceš), nejedeš distanční závod, ale chceš to snad mít jako odpočinek. Větší část trasy se snaž ujet dopoledne, pak dej koním i sobě tak 2 hodiny pauzu (někde u hospody), ať se můžou pást (a ty nacpat pupek). Pořád měj na paměti, že 20 km kopcovitým terénem je náročnější než 30 km po rovině. Pokud víš o někom, kdo danou oblast zná, nestyď se vymačkat z něj maximum podrobností.

-Vyber nocoviště-

na nocovišti musíš mít pitnou vodu pro sebe na vaření, dostatek vody pro napojení koní, dobrou trávu na pasení, dřevo na oheň, místo kde postavíš bivak, stromy kam uvážeš na noc koně (nenechávej je přes noc u kolíku na dlouhém vazáku, i zkušený kůň se ti může zamotat a to nestojí za ty trable).

2. VYBER ZPŮSOB VANDRU

Teď se musíš rozhodnout, jak na vandr pojedeš

-S doprovodným autem-

klidně to lidi považujte za "masňácký", ale je to nejideálnější způsob. Všechno potřebné včetně ovsa nebo granulí pro koně doveze auto na nocoviště a koně jedou nalehko. V brašnách jen pár krámů na den. Řidič i dopředu vybere to nejlepší nocoviště.

-Objet autem dopředu nocoviště-

najít si ho i v terénu a navézt jádro pro koně a případně i jídlo pro jezdce.

-Vyrazit "do neznáma"-

pak počítej s tím, že koně mají jen pastvu (pokud tam nějakou kvalitní najdeš), že nocoviště nemusí vypadat podle tvých představ (mapa neřekne všechno), a že ti tedy bude trvat déle, než se utáboříš.

3. NĚKOLIK ZÁSAD NA NOCOVIŠTI

-Neudělej škodu-

udělej všechno proto, aby až ráno odjedeš, po tobě zůstalo jen pár hromádek kobylinců. Zlikviduj odpadky! (Pokud máš doprovodné auto, odvez je). Zlikviduj ohniště. Pamatuj, že většina koní ohryzává kůru. Když ho uvážeš k holému smrku je do rána bez kůry. Najdi nějakou břízu, jívu, jeřáb nebo jinou plevelnou dřevinu, která jim nechutná.

-Buď nenápadný a ohleduplný-

nehulákej jak na lesy, neřvi jak pavián (a jak ještě všelijak naše hlučné projevy komentovali rodičové). Oheň dělej malý, nenápadný. Žádné Jánošíkovské vatry. Koně se snaž pást tam, kde vidíš, že se neseče (ať nemáš vidle v zádech).

-Buď uctivý-

když už tě někdo polapí, že nocuješ venku, omluv se a pokorně vyslechni jeho nadávky či napomínání. (myslet si můžeš, co chceš).

4. PÁR ZÁSAD PRO JÍZDU

-Sám sebe zabít můžeš- ale nesmíš ohrozit nikoho dalšího. Počítej s tím, že za každou zatáčkou na cestě kam nevidíš, jde na procházku mateřská školka nebo babička o holi a ti před tvým ořem neuskočí.

-Ať neohrozíš ani svého koně- veliký pozor dávej při jízdě po loukách, přenosné ohradníky (ale i některé trvalé) nejsou vidět. Nejhorší je tenká laminátová tyčka a neviditelné lanko (v lepším případě) nebo drát (v horším případě).

-A zase neudělej škodu- po loukách jezdi, jen dokud není zavláčeno a pak až po sklizni. Do polí vjeď jen na strniště. V lese nesmíš do porostů a pasek, jen po cestách a průsecích.

-Snaž se dorazitna nocoviště včas (ideální čas kolem páté až šesté večer), budeš potřebovat tak 1,5 až 2 hod. než se zabydlíš. PRVNÍ VŽDY ZABEZPEČ KONĚ. Jezdci jsou až na druhém místě.

NOJO DOSTI UŽ BYLO POUČOVÁNÍ A TAK NAČNEME JINÝ SOUDEK.

5. JAK SE VYSTROJIT:

-Boty-

nejideálnější podle mě jsou nějaké pevné a NEPROMOKAVÉ trekové boty a k tomu mini-čapsy. Pokud jedu na vandr nejsem 24 hodin v sedle, taky musím pobíhat (ráno v mokré trávě), tak klasické jezdecké boty nejsou nejlepší. NA DOBRÝCH BOTÁCH ZÁVISÍ POHODA NA VANDRU. VĚŘTE TOMU!

-Kalhoty-

nejlépe se mi osvědčily klasické vojenské maskáče z armyshopu. Volné v pase, visí na kšandách, na vnitřní straně nohavice celkem slabé švy, které mě netlačí. Na stehnech dvě veliké kapsy.

-Na tělo-

no podle počasí. Obecně platí zásada víc tenčích vrstev je lepší než jedna tlustá. Ale na co nedám dopustit je VESTA s alespoň 30ti kapsami. Všechno co potřebuji po cestě, mám při ruce v těch kapsách.

-Na hlavu-

nosím čepici kšiltovku. Když fouká, hodím kšilt dozadu a je to. Jezdit úplně s holou kebulí není ideální. Kdo je zvyklý nosit přilbu tak tam je to jasný. Klobouk drží na hlavě, až když padesátkrát zmokne a stokrát se propotí. Pak se na lebku přilepí a neodfoukne ho ani hurikán.

-Rukavice-

kdo nemá ruce omačkané od vidlí, sekery, lopaty a podobně, jeďte v tenkých rukavicích. Je to lepší.

-Do deště-

Viděl a vyzkoušel jsem všechno možný. Jediný co zatím odolalo všemu a nepromoklo ani v povodňových lijavcích v srpnu 2002 (byl jsem v tom s koňma na vandru) je "OBLEK DO DEŠTĚ", který zakoupíte v každém obchodě s pracovními oděvy za cca 200,- Kč. Je to dvoudílný komplet. Kalhoty + bunda s kapucí, pogumovaný šusťák absolutně nepromokavý. Dělají dva druhy: silnější a tenčí. Ten tenčí bohatě stačí a je skladnější. Jen si ho nesmíš propálit vajglem nebo u ohně. Pak už úplně nepromokavý není.

-A jako nezbytnýdoplněk nosím krk omotaný šátkem - v zimě, v létě, v noci, ve dne.

6. NO A CO SEBOU ZA VÝSTROJ:

-Spacák

- co nejmenší a co nejlehčí. Místo karimatky klest a houni z pod sedla.

-Bivak

Když máš přežít týden venku je nutné nějakou "střechu nad hlavou" mít. Stan už k sedlu nenapakuješ. Tak jsem si vymyslel takovýhle bivak pro dvojici.

- dvě igelitové plachty - zpevněné okraje s oky pro upevnění. Rozměr 2x3 m. Koupíš běžně v domácích potřebách, potřebách pro zahrádkáře apod. Vyrábí je i v tmavě zelené barvě. Dej pozor, některý výrobce uvádí velikost 2x3 m, ale skutečnost je 1,85x2,85m a to je krátké (pro extra mrňavé lidi).

- tenký, ale pevný (nejlépe nějaký silonový) provázek asi 6 m dlouhý.

- 4 menší karabiny (délka 5-6 cm)

Stavba- Napni lanko mezi dva stromy ve výšce 120 – 130 cm (při prvním stavění si to odzkoušíš). Pod lanko polož plachtu jako podlahu na délku. Přes lanko přehoď druhou plachtu tentokrát na šířku. Ta ti vytvoří střechu ve tvaru Áčka, boky u země ukotvíš kolíčky (ty si uřízneš na místě), každá strana má už z obchodu tři oka na upevnění. Přesahující okraje podlahy v čelech na obou stranách zvedneš a připneš karabinami do ok na okraji střechy a máš hotovo. Ty oka na sepnutí podlahy a střechy si na obou plachtách musíš udělat. Ty tam nebudou. Pak nepopleť podlahu se střechou. Celá stavba bivaku trvá tak 3 minuty a přežiješ v tom všechno. Pro převážení tu plachtu každý přibalí ke spacáku.

-Ešus

- klasický dvoudílný ešus s víčkem, jak vnitřní tak vnější mám v plátěných obalech (ale postačí i igelitový pytlík). Nacpat očmouzený ešus z ohně jen do brašen není úplně nejlepší.

-Hrnek

- vozím termohrnek s víčkem, ale poslouží i malý plastový hrnek. Pálit si hubu o horký ešus když si chceš dát kafe, není to pravé ořechové.

-Lžíce

- konec mám ohnutý jako malý háček, perfektně se tím loví pytlík rýže z ešusu.

-Nůž malý

- no moc malý není, dost slušná zavírací kudla. Má jednu čepel a jednu pilku na dřevo.

-Nůž velký

- pořádná dýka, která mi slouží jako mačeta, přesekám s tím kmeny 10 – 15 cm průměr.

-Baterka

- ideální je čelovka, ale postačí i obyč. malá barka. Dobrá rada: když ji vezeš v brašnách nebo v kapse, vždycky z ní vyndej baterie - MURPHYHO ZÁKON praví, že se ti vždy v brašně sama zapne a vysvítí.

-Pití na cestu

- malá 0,3l PET láhev s vodou na cestu.

-Skládací kleště

- takový ty malý skládací kombinačky co mají v sobě šroubováky, pilník, šídlo, atd.

-Rukavice

- staré tenké kožené pracovní rukavice. Když potřebuješ sundat na ohni víčko z ešusu, pálí to a najednou zjistíš, že máš jen starý posmrkaný kapesník a pak ty rukavice oceníš.

-Štípačky

- malé štípací kleště, hodí se vždycky

-Podkovářskou výbavu

- k tomu patří i ty štípačky, kopytní nůž, hrst podkováků a nějaké malé kladívko. Já mám takové universální podkovářské udělátko od dragounů z 1. republiky.

-Trochu koření

- sůl, pepř, papriku, česnek, cibuli, leckterá konzerva potřebuje dochutit.

-Záchod papír

- maminka tě sice utírala lopuchem a byla na něm beruška, ale klasika je klasika. (a tu roli nosím v maskáčích v kapse na stehně. To když přijde slabá chvilka a není čas hrabat v brašnách - VŽDY PŘIPRAVEN). A když jsi hotový tak ten papír po sobě spal! Lejno rozmokne, ale toaleťák poletuje lesem hodně dlouho.

-Krabičku poslední záchrany

- co v ní mám? Několik různých jehel, dratev, režnou nit, obyč. nit, tenký provázek, zavírací špendlíky, pinzetu, maličký pilník, malé nůžky, něco drátků o různých průměrech, gumu do gatí, různé velikosti nýtů do kůže a malý průrazník, pár rezervních kroužků na klíče, rybářskou pytlačku, rezervní sirky zavařené v igelitu, malou čočku.

-Minilékárnu

- leukoplast s polštářkem, obvaz, desinfekci, prostě něco k ošetření malých zranění.

-Mobil

- s nutnými čísly v paměti (veterinář, přepravní box, doktor atd.)

FINÁLE SE BLÍŽÍ A TEĎ JAK TO NA KONĚ NAPAKOVAT, ABY SE S TÍM DALO ODJET A CO JEŠTĚ POTŘEBUJEŠ

- Vazák

- Jako vazák se mi nejvíc osvědčil asi 5 m dlouhý kus horolezeckého lana o průměru 9 mm (Tenčí není dobré, může se při pasení zaseknout mezi podkovu a kopyto), na obou koncích s pevnou smyčkou, v jedné smyčce horolezecká karabina. Ta se zaklapne do ohlávky. Koně pasu u kolíku na celou délku vazáku (musí na to být zvyklý a nezamotávat se).

- na kolík nasadím volný konec vazáku.
K sedlu ho stočím jako laso, každou otočku přes karabinu a za ní ho pověsím do očka na levé straně přední rozsochy sedla, aby visel před sedlem před kolení opěrou. Pro jistotu si ho můžeš po stočení stáhnout řemínkem, ať se nerozlézá.

- Uzdění s ohlávkou

- ohlávku nechávám po celý vandr koni na hlavě a uzdím přes ni.

- Sedlové brašny

- nechal jsem si ušít, ale postačí ty které se běžně koupí v jezdeckých potřebách a dodělat na ně některé úpravy co jsem si vymyslel. Tvar a velikost u mých je stejná jako u koupených. Pro sebe jsem je nechal ušít z dvojité silné celtoviny: téměř to nepromokne. Každá kapsa má navíc dvě vrchní boční chlopně. Boční oka pro upevnění k sedlu jsem našil napevno ze silného popruhu. Na střední spojovací část mezi kapsami jsem našil silný popruh, na dvou místech nepřišitý, vzniknou dva tunýlky na provlečení upínacích popruhů pro spacák a bivak. Jsou tam našité i dvě karabiny na zavěšení k sedlu.

- Dva volné popruhy na připnutí spacáku. Ty provleču tunýlky na střední části brašen, položím tam stočený spacák s bivakem, popruhy zapnu a řádně utáhnu.

- Na všech popruzích mám rychloupínací přezky.

- Sedlo

- většina klasických anglických sedel má na pravé straně před zadní rozsochou všitý jeden či dva kroužky. Do něj zaklesnu karabinu brašen. Aby brašny řádně držely, mám kroužek i na levé straně. Do límce sedla u zadní rozsochy jsem vysekl dírku a navlékl kroužek od klíčů.

- Řemen na upevnění brašen k sedlu

- délky je stejná jako podbřišník koně, může být kožený, plátěný, já používám širší pružný popruh (je to jak guma). Zapneš ho přes podbřišník a provlečeš ho upínacími oky na bocích obou kapes. Brašny při jízdě nemlátí koně do boků a neutrhneš je.

- Houně

- pod sedlo dávám větší a silnější houni aby přesahovala za zadní rozsochou a brašny neležely koni na holém hřbetu, a musí také zasahovat na bocích koně pod obě kapsy brašen.

- Ještě dva krátké gumicuky na přitažení spacáku k sedlu. Háček zaklesnu do kroužku u zadní rozsochy, obtočím kolem spacáku a háček na druhém konci zase zaklesnu do kroužku. Můžeš upínat i do kříže zleva doprava a druhý zprava doleva.

TAK A MÁME TO VŠECHNO A MŮŽEME ZAČÍT SEDLAT

- Zabalím brašny. Snaž se, aby byly vyvážené a každá kapsa nesla přibližně stejnou váhu.

- Sbalený spacák s bivakem (ještě si tu "rouru" zabalím do igelitového pytle – ten pak použiji na nocovišti na zakrytí sedla), pořádně utáhnu popruhy k brašnám. Zase se snaž, aby i spacák byl vyvážený.

- Nasedám

- Nasadím brašny za sedlo na houni, zaklesnu karabiny do kroužků u zadní rozsochy. Upínacími oky na bocích kapes protáhnu řemen a upnu přes podbřišník. Můžeš to zapnout přímo na podbřišník, ale praktičtější je samostatný řemen. Spacák ještě přitáhnu k sedlu dvojicí gumicuků.

- Zauzdíme přes ohlávku

- Stočím vazák a zavěsím na přední rozsochu sedla

NO A MŮŽU VYRAZIT

Pokud jedu western tak tady je pár rozdílů ve výstroji a výzbroji. Taky způsob jak všechno naložit na koně je daleko jednodušší, protože klasické westernové sedlo je na to už uzpůsobené.

-Kalhoty- jezdím v džínách a přes ně dlouhé kožené čapsy

-Klobouk- místo čepice mám vysoký klobouk, zmoknul víc jak padesátkrát a propotil jsem ho už dokonale.

-Do deště- vozím klasický těžký kabát australák. Do anglického sedla se to moc nehodí, mě z toho pořád lezou kolena a stehna.

-Brašny- mám kožené, ušité přímo pro mé sedlo.

-Spacák- se upevňuje vázacími řemeny, které jsou už součástí sedla, tam mám i přivázaný kabát.

Všechno ostatní zůstává stejné.

Pokud z těchto stránek načerpá někdo nějakou inspiraci pro svoje vandry, budu moc rád. Pokud by se chtěl někdo o něčem poradit, pište na můj mail vrabcov@centrum.cz

Karmazín